Odpověď: Nepravidelná menstruace je obvyklá u dívek, které mají teprve menstruaci krátce. Po čase se menstruace srovná, nemusíš jít s tímto problémem ke gynekologovi, řekne ti to stejné co tvá maminka.

Odpověď: Příčin může být několik, bohužel neznáme tvůj menstruační cyklus, zda máš nějaké problémy nebo zda máš aktivní sexuální život, zda bereš antikoncepci atd. V případě nedostavení menstruace raději zajdi ke svému lékaři, který ti více poradí, protože tvůj zdravotní stav zná.

Článek najdete zde: http://www.zivotzeny.cz/magazin/tampony-pro-a-proti-historie-a-predsudky/

V magazínu pro ženy se objevil zajimavý článek na téma „VENUŠINY KULIČKY – EROTIKA PRO ZDRAVÍ“ má některá z Vás zkušenosti s tímto tématem?

Článek najdete pod tímto odkazem:

http://www.zivotzeny.cz/magazin/venusiny-kulicky-erotika-pro-zdravi/

Myslíte, že to vážně pomáhá k lepšímu partnerskému sexu, pokud tyto kuličky bude žena používat při sportování a jiných činnostech?  Máte-li zkušenosti či byste tyto pomůcky doporučila i ostatním ženám napište do diskuze níže zcela nezávazně a anonymně.

Pokud jste zkušená žena a chcete své zkušenosti předat dále neváhejte nás kontaktovat s Vašim příběhem, který budeme rádi publikovat.

Určitě sama víte, že ženy jsou rády, když své rady můžou předat dál, proto pokud se zapojíte do diskuzí na stránkách facebooku, nebo i zde na www.menstruace.eu .

http://www.facebook.com/pages/MENSTRUACE-%C5%BDIVOT-%C5%BDENY/216474191704280

Po vstupu do ordinace se pozdravíme, zeptá se mě, zda mám nějaké potíže a po úvodním rozhovoru přejdeme k samotnému vyšetření, které není příjemné, ale je povinné a potřebné. Jde o preventivní prohlídky, které jsou povinné od cca 18ti let, jsou opakovány za 6 až 12 měsíců a nevztahuje se na ně poplatek u lékaře v částce 30,- Kč. Po samotném vyšetření mi lékař pravidelně vysvětluje, že přesto, že jsou soukromou ordinací a neplatí se zde žádné poplatky, je možné přispět na chod ordinace malým příspěvkem, nejlépe v hodnotě 500,- Kč.

Když jsem tuto informaci slyšela poprvé, byla jsem těhotná a chtěla jsem od svého lékaře mít co nejlepší péči, proto jsem příspěvek uhradila, aniž bych dostala nějaké potvrzení. Ale ani samotný příspěvek mi jeho nadstandardní péči nezaručil a v průběhu těhotenství nastaly různé situace, ve kterých mě můj lékař zklamal. Počínaje tím, že mě neinformoval o možnosti provést první screening na vyloučení vad u plodu, který se provádí okolo 13. týdnu těhotenství a podává přesnější informace, než druhý screening, který se dělá později, až po situaci, kdy se na jednom oddělení v mé práci, kam jsem měla docházet na porady, objevila žloutenka a já ho musela až žádat o to, abych kvůli bezpečí svého ještě nenarozeného dítěte nechodila na toto oddělení na porady. Jako prvo-těhulka jsem neměla o vyšetřeních, která mě čekají informace a očekávala jsem je od svého lékaře. Namísto toho jsem se informace měla od mé sestry, která byla těhotná chvilku přede mnou. Samotný screening jsem si zařídila sama a výsledky jsem mu doručila. Jeho reakce ve smyslu, že když jsem měla zájem o toto vyšetření, měla jsem ho o tom informovat, že on na ně běžně taky pacientky posílá, mě už skoro zvedla ze židle. Po těchto a dalších podobných situacích jsem se rozhodla, že si příště velmi rozmyslím můj finanční příspěvek na chod ordinace.

Do této soukromé ordinace chodí i mé dvě kamarádky, Lenka k tomu samému lékaři a Katka přímo k majiteli oné soukromé ordinace. Lenka má obdobné zkušenosti jako já, lékař jí požádal o příspěvek a protože je zdravotní sestra odmítla dávat příspěvek do něčeho, v čem sama pracuje a v čem se jí samotné nedostává. Onehdy se nám povedlo, že jsme byly objednané v jeden den hned po sobě. Jako obvykle jsem byla požádána o příspěvek, ale vzhledem k mým předchozím zkušenostem jsem řekla, že u sebe tolik peněz nemám. Přece jen jsem na mateřské dovolené a rodičovský příspěvek ve výši 7.700,- Kč není žádný velký zázrak, aby z toho člověk zaplatil nájem, jídlo a veškeré potřebné věci pro miminko. Lékař se však na mě podíval a potutelně se usmál. Z jeho výrazu bylo patrné, že ví, že nemluvím pravdu, proto jsem mu řekla, že mu můžu dát jen drobné, které mám v peněžence a tak si s povděkem vzal alespoň 160,-Kč v drobných mincích. Myslím, že ani nemusím podotýkat, že u mé kamarádky Lenky si o finanční příspěvek, po jejím rezolutním odmítnutí, již víckrát neřekl.

A co se týká mé druhé kamarádky, Katky, která chodí k samotnému majiteli soukromé ordinace? O žádném finančním příspěvku neví a nikdy o něm od svého lékaře ani neslyšela.

Dělala jsem si rychlý průzkum mezi kamarádkama. Ani jedna si nepamatuje den, kdy poprvé dostala menstruaci. Spoustu jiných „poprvé“ nezapomněly, i když se staly ještě dávno před tím nebo jen nějaký ten rok později, ale první menstruaci prostě ne. Ale já jo. Kdo by totiž zapomněl na to, že „krámy“ poprvé dostal na výletě s dědou do Slavkova. A člověk by si myslel, že se na tamním bitevním poli prolilo v minulosti už dost krve…

Už si ani nepamatuju, jestli se mnou a mladší sestrou o menstruaci mluvila mamka nebo ne. Ale připravená jsem byla, protože ve škole, na volejbalovém soustředění, tam všude jsme to s kamarádkama probíraly. Do dneška si pamatuju, že spolužačka Pavla „to“ dostala první už v jedenácti (taky byla z nás všech daleko nejvyspělejší). Ta nám tehdy všechno důležité řekla a my  jsme jí záviděly. Poslední z tehdejších kamarádek byla Silva, musela čekat až do patnácti a byla už trošku nervózní. A my se na ni koukaly divně. Můj největší strach spojený s první menstruací tehdy byl jediný – stihnu „to“ dostat včas? Já se na „to“ dokonce těšila a bála se, abych nebyla poslední ve třídě, kdo se dočká. Pavla i další říkaly, že není o co stát, ale v mých očích byla menstruace první krok k dospělosti.

Když jsme z dědou vyrazili jeho novou Toyotou z Plzně, kde bydlel on, na Moravu, kde bydlím já, bylo mi přesně třináct a půl roku (což je podle gynekologů ten správný tabulkový věk na první menstruaci). Cestou jsme naplánovali ještě jednu kulturně-historickou zastávku u památníku u Slavkova.

Celý den jsem měla křeče v břiše (nesedla mi snídaně?), bolelo mě v kříži (z dlouhé cesty autem?), a natekla mi prsa (konečně začaly růst?). Když jsem si od památníku odskočila za strom, bylo všechno jasné. Přesně jako popisovala Pavla. Těch zbývajících 150 kilometrů jsem doufala, že dědovi nezašpiním nové potahy. Hned jak jsme dojeli, utíkala jsem za mamkou a dostala svou první vložku. Děda byl zklamaný, že jsem se nesvěřila hned jemu.

První dva dny jsem měla z měsíčků radost, ale pak jsem přestala závidět Pavle a začala závidět Silvě. Pavla i ostatní měly pravdu, nebylo se na co těšit.

A dneska už „to“ holky probírají jen výjimečně (většinou když „to“ nedostanou). Menstruace je prostě fakt. Trošku otravný fakt. Ale v historii už se vedly těžší bitky a ztratilo se víc krve.

Kdy „to“ čekat?

Podle gynekologů je nejpravděpodobnější příchod první menses mezi 12. a 14. rokem. Přesto právě oni varují, že nastupuje trend, kdy přichází do ordinace i devíti či desetiletá děvčata s tím, že se z nich staly ženy. Naopak se mohou počítat mezi šťastné ty, jenž mají například 16 let a stále nezačaly „špinit“ nebo rovnou menstruovat. Tady je ovšem nutné dát pozor, protože pokud se první menarché nedostaví do osmnáctých narozenin, je nasnadě spěchat k odborníkovi pro radu a vyšetření.

Veselé historky z …

Myslíte, že nemohou existovat? Že na tom není nic k smíchu? Ano, končí tímto dětství plné koupání bez obav, nastupuje nekonečné vypočítávání dnů, kdy jak se říkává „přijede tetička z Ameriky“, ale leckdy i ono první setkání může působit úsměvným dojmem. Třeba já jsem o menstruaci nevěděla nic. Ale zhola nic! Ve svých sladkých deseti letech jsem zjistila, že krvácím. Proplakala jsem na záchodě hodiny s tím, že určitě umírám. Pak jsem to šla oznámit mamince. Ta mi s úsměvem podala vložku – ovšem tenkrát nebyly ty, které známe dnes, ale jednoduše vata zabalená v síťce – a já si s tím měla poradit. No, vykuchala jsem vložku a nenašla nic jiného vatu. Máma se snažila o kamennou tvář, ale nešlo to. Byla jsem nešťastná a ztracená, přesto se tomu dnes již jen směji.

Doufám, že i vy nevzpomínáte na své menstruační poprvé ve zlém a vy, které jste ho ještě nezažily, nebudete překvapené více než-li já. Stát se ženou má svá pro a proti, ale výhodou dnešní doby je, že lékaři společně s farmacií pokročili a my se můžeme rozhodnout, jestli chceme menstruovat a pokud ano, tak kdy a jak dlouho.

„Ne, ne to není pravda! Je mi přece tak málo!“ zoufá si blondýnka Aneta. Není tomu ještě ani týden, co rozbalovala dárky ke svým jedenáctým narozeninám a teď… „Já nemůžu mít měsíčky!“

Všechno proběhlo ve strašné rychlosti a Aneta se ještě nevzpamatovala. Není tomu dávno, co si při sledování televize nahmatala na čele malé pupínky a když jí maminka vysvětlila, že její dceři se objevilo akné, nemohla tomu uvěřit. Běďary mají přece deváťáci ze školy, ale vždyť ona je teprve ve čtvrté třídě! A než se nadála, tak se bez jakýchkoli bolestí a probouzení ze spánku našla v louži krve. Rok od roku je běžnější, že dívky kolem jedenácti a dvanácti let začínají menstruovat. Doba je jiná, hektičtější, slýcháváme čím dál častěji z úst mnoha doktorů. Nové výzkumy navíc dokázaly fakt, že dívky vyrůstající bez otců pohlavně dospívají dříve než jejich vrstevnice z úplných rodin. Tělo totiž cítí, že něco není úplně v pořádku a tak svou majitelku obrní tím, že raději dospěje. Mladší dívky jako Aneta se s tím ovšem vyrovnávají hůře; mnoho z nich musí čelit nepříjemným narážkám na uhrovitý obličej či vyvinuté poprsí od ostatních dětí. To druhé často vede k myšlence na tloušťku. Taková děvčata mnohdy propadají poruchám příjmu potravy a věk takto nemocných dívek se snižuje stejně, jako věk prvních menstruací.

Správná ochrana – půl starostí pryč

Aneta se krčí na své posteli. Už ji navštívila i její praktická lékařka, aby jí domluvila – maminka si totiž se svou šokovanou dcerou nevěděla rady a na gynekologii Aneta ještě nebyla. Aneta odmítá nosit menstruační vložky či tampony, protože je to zkrátka něco, na co není zvyklá. Vždyť žádná z jejích kamarádek ještě měsíčky nemá! Co si o ní pomyslí? Ale když to nosit nebudu, myslí si Aneta, tak se mi ostatní zase budou posmívat kvůli fleku krve na zadku!“

Nošení vložek nebo tamponů je nezbytné pro zachycení menstruační krve, které z těla během měsíčků odejde zhruba půl šálku. Tampony jsou dnes velmi oblíbené, protože dokáží zachytit více tekutiny, nemusí se měnit tak často jako nasáklé vložky, i když v prvních dnech, kdy krvácení bývá silnější, to samozřejmě neplatí a je třeba tampon vyndat a vyměnit za nový po dvou či méně hodinách. Vždy je navíc potřeba zvolit takový typ tamponů, který odpovídá intenzitě krvácení. Navíc zachycují krev už v těle (v pochvě), což je jistě příjemná myšlenka. Mladším dívkám se ale nedoporučují, obzvláště ne těm, které ještě neměly pohlavní styk. pak by totiž mohlo dojít k poškození panenské blány, ale pravděpodobnost je velmi malá, obzvláště s tak vyvinutými tampony, jaké nabízí dnešní trh.

„Bylo mi dvanáct, když jsem to poprvé dostala,“ vypráví dnes sedmnáctiletá Věra. „Měli jste jet s našima do akvaparku a já to nechtěla zkazit, tak jsem se naučila používat tampony. Vůbec nic jsem necítila, rychle si na ně zvykla a nosím je dodneška.“

U nošení tamponů může často nastat problém s jeho zaváděním, které jde mnohdy ztuha. Obecně platí zásada uvolnění těla, hodně žen navíc preferuje, když se jednou nohou opřou o okraj vany či wc mísu. Pokud dívka s tampony začíná, je vhodné zvolit menší typ – například O.B. mini s povrchem Silk touch, který usnadňuje zavádění a mnoho dívek si je chválí. Jinak ovšem platí pravidlo volit typ tamponů podle síly menstruačního krvácení – to se snadno pozná podle počtu kapek na jejich obalech, stejně jako u vložek.Tampony mají velkou výhodu, díky které je dost možná volí tak velké množství žen: šance na protečení a následné skvrny na prádle, je nízká, pokud se tampon správně používá a mění. Pokud se přesto bojíte, že vás tampon úplně neochrání, doporučuje se kombinace ještě se slipovou vložkou či intimkou. Pokud volíme raději vložky, tedy vnější ochranu, doporučují se ty s křidélky – výrazně snižují možnost, že krev přeteče přes okraj kalhotek. Dnes se navíc vyrábí vložky tak tenké, že přes oblečení nejsou vůbec vidět, což je velmi pozitivní – v dávných dobách musely menstruující ženy své prádlo vybavit hadříkem.

Menstruační bolesti…ach jo

Při prvních měsíčcích Aneta vůbec žádné necítila, ale během dalších ji trápil nejprve tlak v podbřišku, který se časem rozvinul v nárazové bolesti, co ustávaly až třetí den krvácení. Konečně se se svým stavem smířila, začala používat vložky a pak se stane ještě tohle!

Při menstruaci je možné sportovat (dokonce i plavat, použije-li se tampon, voda v jezerech a rybnících však není tím pravým ořechovým z hlediska hygieny), avšak je známo, že tělesná námaha krev rozproudí a menstruační bolesti pak spíše nastoupí. Mnoho dívek jimi trpí především na počátku svých dnů, popřípadě jeden dva dny předem. Kdo se nechce cpát léky proti bolesti, může vyzkoušet uvolňující horkou koupel nebo sprchu, či třeba jen přikládání něčeho teplého na břicho (nahřátý polštářek). Doporučuje se také pití čaje, který by měl tyto bolesti zmírnit. Takové čaje jsou běžně dostupné v lékárnách, prodejnách zdravé výživy a některých drogeriích, je ovšem potřeba vědět, že se musí začít pít v určitou dobu před počátkem krvácení, některé je dokonce možné pít trvale.

Také hormonální antikoncepce může být velmi nápomocná. Kromě toho, že často jako jediná opravdu zabírá na problémy s akné, které mládí pronásleduje, jejím užíváním se mnohdy zmírní i bolesti při měsíčcích. Ty je pak také možné oddálit či úplně vynechat, což se hodí hlavně při klidně prožité dovolené u moře či víkendu s přítelem. Zkrátka a dobře, hormonální antikoncepce má své výhody i nevýhody, k těm patří hlavně vliv na zvýšení krevního tlaku a riziko žilní trombózy či nevolnosti v začátcích užívání.

Dnes na gynekologii zavítávají i dívky kolem patnácti let, které se chystají na sexuální život; mladším dívkám lékař antikoncepci předepíše pouze ze zdravotních důvodů, kterými bývá většinou velmi rozvinutá forma akné.

Konec dobrý, všechno dobré

A jak na svůj bouřlivý začátek menstruování dnes devatenáctiletá Aneta vzpomíná? „Byla to skutečně hloupost tak jančit,“ sype si popel na hlavu Aneta. „Od té doby jsem se setkala s mnoha holkami, které začaly menstruovat ve stejném věku jako já. Brzy už navíc budu ve věku, kdy začnu pomalu pomýšlet na děti, tak jsem ráda, že menstruuji“ směje se. „Měsíčky má každá zdravá žena a možnosti dnešního světa jí jejich průběh jen a jen usnadňují.“

• Měsíčky neboli menses – z latinského slova mensis (měsíc)

Hana Křivánková